Search results for "stephen king"

Nevěděl jsem, jak nazvat tenhle článek, tak prostě a jednoduše Po táboře.

Letošní tábor uběhl nezvykle rychle (prý je to známka dobrého tábora) a celkem bez úrazů (nepočítám Robina jeho natržené úpony na kotníku). Nebudu to okecávat, můžeš se podívat na 150 fotek z letošního tábora a hotovo.

Včera večer jsme se s Blešákem vypravili zkontrolovat na táboře skautky. Kus cesty obstaralo auto, kus naše nohy. Ukempovali jsme se za dvěma balíky sena, chvíli  poleželi a pak se vydali na cestu. Šlo to celkem rychle a tiše. Ve správný okamžik jsme zasáhli a provedli, co bylo potřeba. 😀 Po návratu už následovalo jen zalezení do spacáku a počítání prolétajících satelitů po jasné noční obloze. Jo a ráno probuzení všudezalézajícíma a štípajícíma muškama.

Dnešní článek asi není žádný extra dlouhý ani extra zajímavý. Prostě tak.

Edit: Video odstraněno, na YouTube už není dostupné.

Klasický táborový příběh, již několikrát prožitý, skutečný.

Brzké táborové ráno, okolo páté hodiny. Malý hangár.
Robin vstává a odchází na záchod. Prochází okolo Matesa, spícího na dvoupatrové posteli vedle vchodu, a jeho spadlé rybičky (polštářku) na zemi.

Mates, trochu se otočíc ve spacáku: „Rybičku…“

Robin: „Vyvenčit? “

Mates: „Ne, podat.“

…

Zítra zase po roce odjíždím na tábor. Čtrnáct dní změny. Moc mi tu nezvlčte…

Celý den mžilo, bylo zataženo, sem tam ležela i mlha, teplota okolo pěti stupňů nad nulou. A v tomhle počasí se konala naše oddílová výprava. Už jen to vstávání o půl sedmé! Ze začátku všechno probíhalo poklidně a časově v pořádku. Pak to ale začalo. Míra se nám trochu opozdil. O 20 minut.  Sveduvší to na šraňky a frontu u pokladny v supermarketu. Zdálo se, že tím to skončilo. Neskončilo. Jednu cestu nám rozorali, další zas zapomněli zakreslit do mapy.

Pak už vše probíhalo normálně. Vařili jsme za stálého mžení na cestě u pole. Číst dále

Za poslední dobu jich bylo spoustu. Takové, makové, pakové. Tím dnešním hlavním je celkem triviální požadavek na objednání nějakých materiálů z našeho internetového obchodu https://obchod.skaut.cz. Přihlásil jsem se do obchodu stejně jako na Křižovatku, vybral všechno, co jsem si objednat chtěl a jal jsem se odeslat objednávku. Že prý mám vyplnit chybějící pole. Tak jsem si chvíli hrál s políčky, které jsem viděl a nic. Pak si říkám: „Možná někdo zapomněl na Firefox.“ a tak to zkouším i v dalších prohlížečích. A ejhle, vypadá to trochu jinak, více políček a že prý nemám vyplněnou adresu v profilu. No jasně! Vyplním na Křižovatce adresu, uložím, vrátím se zpět do obchodu a… a nic. Adresa nevyplněna. Vracím se zpět, zkontrolovat, jestli jsem vše vyplnil a uložil. Vyplnil a uložil. Zpět do obchodu a znovu zkouším. Nic. Po půl hodině to vzdávám… Teď, po skoro dvanácti hodinách, to zkouším znovu a opět nic. Před chvílí jsem vyplnil kontaktní formulář na sk. stránkách, a tak čekám na odpověď. Jsem víc než nasr….

PS: Se sociálníma sítěma všech typů na mne nechoďte. Ne, opravdu si nechci vyplnit svůj profil. Ne, opravdu nechci vyhledávat přátele. Ne, opravdu nechci sdílet své kontakty a fotografie. Ne, opravdu nechci nic stavět.

Letošní tábor skončil. Na Václavově Seči nás vystřídaly skautky. Po příjezdu domů jsem se nejdřív vykoupal, najedl a pak začal pomalu vybalovat.

Nevím, co dál mám k táboru říct. Chtělo ho to zažít. Osobně jsem si myslel, že to bude tužší boj. Celkem to ale šlo díky dobrému poměru účastníci x organizátoři. Po návratu domů jsem si opět začal zvykat na civilizaci. Ovládání dveří klikou místo shrnování, zhasínání pomocí vypínače, psaní na klávesnici, spaní v obyčejné posteli. Tak nějak jsem přijel z tábora naladěn úplně jinak – necivilizovaně, bez potřeby hlídat čas,… Za pár dní se všechno vrátí zpátky do zaběhnutých kolejí a ani na mně nebude znát, že jsem na nějakém táboře byl.

A jestli zítra budu mít náladu a chuť, zajedu se někam projet na kole.

Tak zítra nám to začne. Další skautský tábor. Můj v pořadí již osmnáctý. První skautský tábor, který jsem prožil, se konal u Štítů (Tábor ran – náplast se počítala na metry) a jak tak počítám, v oddílu ho pamatuji jen já a Bondy.

Malá vsuvka. Začalo pršet. Poznal jsem to až z internetu podle doplňku ve Firefoxu. Běžím ven pro dvoje kalhoty, které potřebuji zítra na tábor. Na chodbě přede dveřmi nacházím v koši moje kalhoty. Sousedka je sebrala ze šnůry. Díky. Poděkoval jsem jí.

Zpátky k táborům. Letošní tábor bude a nebude náročný. Bude, protože nás jede málo a na každého vyjde více služeb. Nebude, protože menší stádo se hlídá snáz. Bude, protože tam jako jediný ze šéfů strávím celých 14 dní tábora. Nebude, protože šéfů by tam mělo letos být relativně dost. Bude, protože meteorologové hlásí déšť. Nebude, protože nejsme z cukru. Teda až na Čikitu.

Dneska dopoledne jsme se vrátili z výpravy do Červené Vody. Můj krokoměr se doma zastavil na 24 963 krocích. Za víkend vlčata vydupala na Křížovou horu, navštívila pevnost Bouda a do třetice vlčata vyběhla na rozhledu na Suchém vrchu. A když jsme se v sobotu dopoledne vraceli z Křížové hory, míjeli jsme pole s balíky. A tak začala bitka o balíky, koulení balíků a podobně. Čikita se tam také nečekaně stal letcem (viz foto). Letec trochu nedobrovolný, dopad poněkud tvrdý (hodně tvrdý), ale za minutu už zase lezl na balík.

Ani po jídelní stránce nám nebylo špatně. Písmenková polévka, marmeláda, špagety,… Snad jsem moc nepřibral. A hlavně!!! Dařilo se nám utahat vlčata – pohybem, prací s lopatou v ruce a neodpočinkem. Ráno spala do osmi!!!

Myslím, že po delší době opět velmi povedená vlčácká akce. Fotky najdeš na vlčáckých stránkách ve Skautské galerii.

Zase jsem poměrně naštvaný. Opět za to může slavný Svojsíkův závod, konkrétně letošní kolo. Začalo to pravidly, v těch bylo spoustu novinek a snad ještě víc chyb. Na připomínky nikdo nebral ohled, leda možná tak na češtinářské chyby, a tak to dopadlo jak to dopadlo. Zrovna teď připravuji průvodky pro hlídky. A ejhle. Průvodka je rozdělena na 4 části podle modulů (4 papíry s sebou potáhnou? – néé, dá se tisknout oboustranně – takže dva papíry – néé, máme přeci jen dva moduly, takže jeden papír oboustranně). Další rána – kam zmizela kolonka na podpis rozhodčího? Asi není potřeba a body si tam hlídky budou psát samy. A další rána – na stanovišti se neboduje chování hlídky? V pravidlech o tom nic není. Aha, ani ve výpočtovém programu na to není místo. Rána poslední – záznamovou kartu stanoviště si můžu udělat sám, že?

Teď tu mít po ruce někoho z onoho přípravného výboru, tak ho velmi hlasitě a jadrně pošlu do ……

Takže znovu a klidněji.

Číst dále

Víkend jistojistě skončil a my se v neděli vrátili z již 14. Výjezdního zasedání. Opět to byly dva dny plné jídla, odpočinku a kvalitní zábavy. A k tom jsme ještě navíc slavili dvoje narozeniny. Jedno půl století a dalších třicetiny k tomu. Tradičně jsme v pátek večer začali česnečkou, následovaly buřty na pivu. A nakonec hry. To vše se rovná půl čtvrtá ráno.

Sobota patřila, jako obyčejně hrám (Bangu!, Unu, křížovkám, fotbalu, střelbě,…), práci (pálení dřeva, dláždění,…), jídlu (česnečce, kuřátkům, utopencům,..), a odpolední procházce (Suchý Vrch). A když sečtu i sobotu, tak z toho jsou „jen“ tři hodiny ráno.

V neděli už jsme se jen najedli, sbalili věci a připravili chalupu k nastěhování.

Dneska jsem se nechal inspirovat 14. Výjezdním zasedáním a zašel jsem v Praze do obchodu s velkým množstvím her. Po Bangu! a Unu jsem se rozhodl poznat další karetní hru. Do oka mi padla hra s názvem Sabotér 🙂 . Nastuduju pravidla a dneska večer snad doma s rodinou vyzkouším. Dám vědět, jak hra dopadla.

Doplněno 2007-04-24_22:00:

Hráli jsem čtyři kola Sabotéra ve třech lidech. Ve třech to není optimální, ale dá se. Poměrně zajímavá a celkem jednoduchá hra na zhruba půl hodiny. A hlavně pro 3 až 10!!! hráčů. 🙂

Tak jo, jsem zpět. Po týdnu. Ve středu jsme jako obvykle měli schůzku vlčat. No, nebylo nás mnoho. Tři vlčata. Přišli taky na výpomoc pomocníci, takže ve finále to bylo tři na tři. Zahráli jsme si spoustu her, zkusili rozdělat oheň, uvázat novej uzel a tak. Prostě příprava na závody. V pátek ještě pro jistotu obSMSkovávám rodiče a ptám se, zda jejich synátor pravdu na závody pojede. Z původních pěti (později čtyř) se rázem stali jen tři. A tak volám velkému šéfovi závodu, pak Pirátovi a tak nějak pořád dokola. Nakonec jsme se usnesli, že s těma třema vlčátkama zajedeme radši do bazénu než riskovat, že na závodech neseženeme další tři k sobě.

V sobotu dopoledne jsme si bazén pořádně užili. Plavání, tobogán (víš, že se dá v tobogánu předjíždět? – povedlo se mi předjet jedno vlče aniž bych se ho jakkoliv dotknul 👍 a to jsem dodržoval bezpečnej odstup), pára, potápění (mrkal jsem, jak vlčata vytáhli kroužek s klíčem z dvou metrů čtyřiceti 😮 )…

Odpoledne jsem si trošku odpočal a okolo pátý jsem frčel pro Piráta a Bachy. S nima jsem pak pokračoval k Pedrovi na chalupu, kde Džouk pořádala takový malý mejdlo. Akce se, myslím, dobře rozjela. Spousta jídla 🧑‍🍳 , pití 🍾 a her jako například Jungle Speed (tam jsme s Pirátem perlili 😎 ), Mexiko a hlavně půlnoční fotbal. No, před fotbalem jsem ale něco posral a táhne se to se mnou doteď. Ráno jsme po devátý vstali, trošku poklidili a mazali domů.