25. 02. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno se mi zdál sen. Hlavní roli hrála moje přeplněná postel. Byť nepatří svými rozměry 180 cm x 210 cm k nejmenším, bylo toho i na ni dost.

Chtěli v ní spát moji rodiče, další tři RS a RG a pak ještě já.

No, rodiče ani nikoho jiného jsem vyhodit z postele nechtěl. Vzal jsem si tedy deku, polštář a odešel si lehnout do obýváku… 🙂

Vygenerováno pomocí DALL·E

12. 06. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska jsem chtěl pokračovat v léčení kikiritýdy mého auta. Nějak z toho ale sešlo. Bylo moc teplo a nějak jsem se na to necítil.

Místo toho jsme s tátou kosili sekačkou dědovu zahradu.:cow: Bylo to pořádný rally, protože terén tam není zrovna ideálně rovnej. Zvládli jsme to a teď už všechna tráva leží.

9. 04. 2012 Doba čtení: 2 minut

Někteří jste tam byli, někteří jste ne. Někteří jste mi pomáhali jako organizátoři.

A jak středisková schůzka věnovaná 100 letům českého skautingu probíhala? No, chvíli před šestou to vypadalo na ostudu a deset lidí. Zjistil jsem ale, že většina čekala ve foyer (rozuměj na chodbě) a snad opravdu čekali na druhý gong. 🙂

Vzali jsme to nakonec tak nějak celkem rychle. Vznik skautingu v ČSR jsme vzali hodně rychle, zastavili jsme se až u 40. let. Následovala 60. a 70. léta. Tady se, stejně jako u 40. let, rozproudila diskuze o fotkách a zážitcích, za což jsem byl velmi rád. Po pauze a výborném občerstvení celá akce pokračovala. Číst dále

5. 02. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

Představ si, že letíš do Londýna.

Letecká společnost Ti ale ztratí kufr. Jak na potvoru, úplně stejný kufr, se stejným obsahem se ztratí i dalšímu zákazníkovi této letecké společnosti. Manažer společnosti má za úkol Vás oba dva odškodnit podle skutečné hodnoty kufrů. Maximálně letecká společnost vyplatí za ztracený kufr 100 liber, minimálně 2 libry.

Manager Tě odvede do jedné místnosti a druhého člověka, který ztratil kufr, do druhé místnosti. A požádá Vás, abyste oba napsali, na kolik si ceníte svůj kufr. Číst dále

7. 09. 2009 Doba čtení: 2 minut

Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná.  Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka).

V sobotu zase následovala oslava narození syna jednoho z kolegů.  Začalo se už v poledne, jen tak polehounku, obědem. Následovalo nějaké to pití, fotbal, pití, fotbal a tak pořád dokola. Vlastně téměř až do tmy. A ještě před tou tmou se nás osm napáskovalo na zadní sedačky a do kufru Seatu Ibiza.  Za úplné tmy také dva kolegové vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Na dotaz „Jaká je?“ odpověděli „Asi šest centimetrů“. No jo, takhle to tam prostě vypadalo. Všichni se vrátili domů v pořádku, jen šéf si natrhl nějaký sval na lýtku a leží s trombózou v nemocnici. Číst dále

5. 04. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Začnu vesele. Na adrese https://www.vecernicek.com najdeš seznam všech večerníčků vysílaných u nás od 4.9.1966 do 4.4.2005. Můžeš se podívat jaký večerníček běžel třeba 17. listopadu 1989 nebo v den tvého narození.

Také jsem zprovoznil Galerii. Zatím tam jsou provizorně fotky z Ringa, které po naplnění Galerie ostatními fotografiemi smažu.

Určitým vývojem prošly i obrázky u příspěvků, což můžeš vidět u prvních čtyř příspěvků. Skončil jsem nakonec u pevné šířky 240px + okraj + stín s průhledností 50%.

10. 02. 2007 Doba čtení: 2 minut

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch čiností. Ve středu, ačkoliv nebyli vlčata (prázdniny) jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…:chef:

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp :heart: :heart: :heart: ). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆 ) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. :faint:

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. :sing:

26. 07. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Ráno jsme se vrátili z nočního přepadu, který jsme šili na naše drahé skautky. Zůčastnili jsem se ho já, Pirát, Koudy a Mauglí. Odjeli jsme v devět ze Žamberka, cestou jsme museli ještě zastavit kvuli jednomu důležitému příchozímu hovoru. 😆 Ukempovali jsme se kousek od tábora a šli spát. Deset minut po půlnoci jsme vstali a dorozdělili kdo kam půjde a co tam provede. Pirát – malý hangár, Mates – první stan, Mauglí – nástěnka, Koudy – stožár. Å lo to dobře, byla tma a relativně teplo (ne Pirátovi, když spal jen pod celtou). Nejřív se povedlo splnit úkol mně. Potom společně Pirátovi a Mauglímu. Koudyho, jakožto člověka s nejtěžším úkolem, odhalili. Obětoval se a všechno popřel (jsem tu sám a na kole) a odvedl pozornost hlídky asi na dvacet minut do kuchyně. Pak jsme se všichni sešli u spacího místa. Poplach se nekonal a i přes drobné ohalení po nás zbylo v táboře dost věcí, které byly objeveny až ráno za světla. Prostě to myslím dopadlo velmi dobře.
No a ráno jsme demokraticky odhlasovali (2/1/1), že do tábora už nepůjdeme a mazali jsme domů.

Zítra o té mezeře tu – o táboru.

5. 08. 2020 Doba čtení: 4 minut

Asi tu nejzásadnější informaci o knize jsem se dozvěděl až nyní při psaní tohoto článku. Špatně jsem hledal a myslel si, že Clona je prvním dílem série. Špatně, je třetím (1. Anděl visí v lese, 2. Sova, 3. Clona). Podobně se mi to stalo u Temné věže, kdy jsem nejprve přečetl druhý díl. No nic, ke knize.

Oficiální text říká:

V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého saxofonistu. Stopy ukazují na stejného pachatele, který zanechává policii podivné vzkazy. Detektiv Holger Munch proto k případu přizve zkušenou vyšetřovatelku Miu Krügerovou. Společně musí zastavit vyšinutého vraha dřív, než si vyhlédne další oběť.

To, co je napsáno v oficiálním textu výše, Vám vystačí tak na 2/3 knihy. Číst dále

12. 04. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

Nadpis říká vše. První jarní příspěvek, první jarní kilometry na kole, první příspěvek psaný ve vaně z mobilu…

Před chvíli jsem se vrátil z první vyjíždky na kole. Ještě jsem ani nestačil kouknout, jak to bylo daleko (moc ne, ale o to horší bylo převýšení).

Tu fotku jsem udělal při návratu, skoro na konci cesty. No a tam někde vlevo za kopcem bydlím.

A ještě jedna perlička z cest. Na Žampachu povídá babička svému asi dvouletému vnukovi: „Jakoubku, tam nepůjdeme, tam je to celý posraný od špačků.“